8. Thea

Thea - 3. Diel

9. července 2012 v 13:38 | Mary
Autorka: Ida
Diel: tretí


Zavřela jsem dveře a otočila se na Nialla, který se při mém pohybu nahrbil a bojovně vystrčil bradu. Měla jsem chuť dát mu malou lekci, ale všimla jsem si, že se mu třesou ruce, tak jsem od toho ustoupila.
"Promiň,"řekla jsem a přesunula jsem se k zaprášenému oknu. "Zdálo se mi, že vidím Bella a ten by hned žaloval."
"Ehhh?" Niall ze sebe vyrazil nedefinovatelný zvuk, který jsem si přeložila jako: "Cože?"
"Tady platí trochu jiné věci než Venku,"usmála jsem se pro sebe. Mohli nám sice zablokovat přístup ke vzpomínkám, ale něco jsme si přece jen pamatovali. Mlhavé vzpomínky, cítění toho co je špatné a co ne. Tohle nám sebrat nemohli.
"Tady se k sobě nechováme hezky, no, však uvidíš." Niall se na mě nedůvěřivě podíval a pak popadl svůj batoh a obezřetně se přesunul do kouta. Nechtěl mi věřit - však uvidí.
Niall kráčel vedle mě a křečovitě si svíral pravou ruku, na kterou mu před chvílí
Tatér vytetoval jeho číslo: 45-5-87-333. Docela jsem to chápala, protože si vzpomínám, že to bolelo ještě dva dny po vytetování, ale líto mi ho nebylo. Uvnitř není lítost.
Vstoupili jsme do jídelny a já povědomě zamířila ke stole u kterého seděl Cory. Jenže v půli cesty jsem se zastavila. Co bude s Niallem? Věnovala jsem mu krátký pohled a zaregistrovala jeho všudypřítomný úsměv. Když jsem o tom chvíli přemýšlela, byl úplně jiný než Cory, protože ten se nikdy neusmíval.
S povzdechem jsem si uvědomila, že si teď budu muset vzít Nialla na starost, což mi krásně blokovalo můj plán na útěk, který s Niallem prostě nepočítal. Ano, měla jsem plán na útěk a ani Niall ani Cory mi ho nepřekazí. Cryho vezmu sebou, Niall tady zůstane. Hotovo. Pár úprav a bude to.
Cory si mě konečně všiml a lehce povytáhl jedno obočí, což u něj znamenalo něco jako široký úsměv a že mě rád vidí. Zahřálo mě u srdce, že se se mnou Cory baví, i když proč by neměl? Nic netuší.
Nasadila jsem úsměv a sedla jsem si vedle něho. Niall si přitáhl židli a sedl si vedle mě. Byla jsem tu obklopená dvěma kluky, z nichž jednoho jsem chtěla nechat v tomto pekle a druhého vzít pryč odtud. Najednou jsem ucítila mě zatím neznámý pocit, cítila jsem se jako mrcha. Na chvíli. Pak jsem to potlačila a soustředila se zpátky na svůj plán.

Thea - 2.diel

16. června 2012 v 13:42 | Faith
Autor: Ida
Diel: druhý

Blok E, na kterém jsem měla pokoj byl stejně ošklivý a šedivý jako život Uvnitř. Žili jsme tu my, děti od šesti let do osmnácti. Děti izolované od Vnějšku, z nějakého zahádného důvodu. A proč jsme to nikdo nevěděli? Po našem příchodu nám vymazali paměť, takže si nikdo na svůj život předtím nepamatuje. Všichni jsme tu ubytováni na blocích, přes den máme tvrdý výcvik a hodiny různých předmětů, jako třeba stopování zvěře, lukostřelba, ovládání zbraní, přežití v divočině. Polovinu z nás pošlou do továren. A s tou druhou se stane bůhvíco. Ale pořád všechno lepší než továrny. Myšlenky mi opět zabloudili ke Corymu a já jsem si nahlas povzdechla. Ano, říkala jsem, že je můj nejlepší kamarád, ale náš vztah byl složitý. Když jsem já přišla Dovnitř, bylo mi osm a Cory tu byl už dva roky. Bylo tu obvyklé, že ti co tady byli déle terorizovali ty mladší a Cory se mě vybral za oběť. Tenkrát jsem ho přeprala. Možná jsem předtím chodila do bojových sportů? Možná.
Z myšlenek mě probralo ostré zaklepání na dveře. Zvedla jsem se a zatáhla jsem za malé úchytky, kterými se těžké železné dveře otevíraly. Že by Cory?
Ale za dveřmi stál úplně jiný kluk. Byl stejně vysoký jako já, na tváři měl široký úsměv a hnědé vlasy mu padaly do očí. "Ahoj, já jsem Niall. Nějaký Bello mě poslal sem, že se tu mám ubytovat a ty mě už provedeš."
Cože? Zírala jsem na něj a hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky. Já mám provádět? Totiž, když sem dovezli nějakého nováčka, vymazali mu paměť a pak ho poslali za někým kdo je tady už dlouho, aby ho takzvaně provedl, tedy zavedl ho na jednotlivé úkony nováčků (tetování, rozvrh, testy atd.) a pak mu pomoct začlenit se tady. Na tom, že mi ho přidělili by nebylo ani nic moc divného, jsem tu už docela dobu, ale nováčky přidělovali hlavně těm, kteří neměli vzbouřenecké řeči, které jsem já rozhodně měla.
"Jasně, Nialle."bez řečí jsem se natáhla a profesionálním chmatem jsem ho praštila do břicha a podkopla mu nohy. Niall se s dutým žuchnutím rozplácl na zemi a pak se na mě ublíženě podíval. "Hej, za co?"
Mlčky jsem chytila kapuci jeho mikiny a doslova ho prohodila dovnitř. Bolestivě zakňučel, ale já jsem ho nevnímala a rychle jsem se rozhlédla po chodbě. Nikde nikdo, ale měla jsem na prchavý moment dojem, že vidím za ohybem schodiště vyčuhovat Bellovu kšiltovku.

Thea - 1. Diel

7. června 2012 v 21:20 | Faith
Autorka: Ida
Diel: prvý

Asi metr nad zemí se rozprostíral oblak šedého kouře, který byl snad všudypřítomný. Moc dobře jsem věděla, že to nemá nic společného s bouřkami, které tu byly dosti časté, jak nám tvrdili dozorci, ale že pochází z obroských továren na severu. O těchto továrnách jsme s Corym často debatovali, ale nikdy jsme nepřišli na to, co se v nich vyrábí. Bylo to přísně tajné i Venku, natož abychom to věděli my, tady Uvnitř.
Oblak se rozvířil náhlým pohybem a já sem za svýma zádama vytušila svého nejlepšího kamaráda, Coryho.
Cory byl o dva roky starší než já, měl atletické tělo a byl o půl hlavu vyšší, což mě neskutečně štvalo. Taky byl neskutečně inteligentní a pohotový, ale co se týče mluvení byl spíše tichošlápek.
Cory se sehnul a sedl si vedle mě. Zaujal úplně stejnou polohu jako já, ruce ovinuté kolem kolen, které jsem si tiskla co nejblíž k hrudníku. "Ahoj, Theo."
Už jen z tónu jeho hlasu jsem poznala, že nese špatné zprávy a tak jsem tiše vyčkávala až s tím vyrukuje. Na Coryho se nesmělo spěchat, jinak se schoulil do sebe a nic neřekl. "Ahoj."
Na Coryho krku dnes přibyla další jizva. Tahle byla ale jiná než ty ostatní, byla dlouhá, rudá a ...
"Ne."vydechla jsem když jsem si uvědomilo, co je to za jizvu.
...konec byl zahnutý doprava. Jizva Smrti.
 
 

Reklama