Thea - 1. Diel

7. června 2012 v 21:20 | Faith |  8. Thea
Autorka: Ida
Diel: prvý

Asi metr nad zemí se rozprostíral oblak šedého kouře, který byl snad všudypřítomný. Moc dobře jsem věděla, že to nemá nic společného s bouřkami, které tu byly dosti časté, jak nám tvrdili dozorci, ale že pochází z obroských továren na severu. O těchto továrnách jsme s Corym často debatovali, ale nikdy jsme nepřišli na to, co se v nich vyrábí. Bylo to přísně tajné i Venku, natož abychom to věděli my, tady Uvnitř.
Oblak se rozvířil náhlým pohybem a já sem za svýma zádama vytušila svého nejlepšího kamaráda, Coryho.
Cory byl o dva roky starší než já, měl atletické tělo a byl o půl hlavu vyšší, což mě neskutečně štvalo. Taky byl neskutečně inteligentní a pohotový, ale co se týče mluvení byl spíše tichošlápek.
Cory se sehnul a sedl si vedle mě. Zaujal úplně stejnou polohu jako já, ruce ovinuté kolem kolen, které jsem si tiskla co nejblíž k hrudníku. "Ahoj, Theo."
Už jen z tónu jeho hlasu jsem poznala, že nese špatné zprávy a tak jsem tiše vyčkávala až s tím vyrukuje. Na Coryho se nesmělo spěchat, jinak se schoulil do sebe a nic neřekl. "Ahoj."
Na Coryho krku dnes přibyla další jizva. Tahle byla ale jiná než ty ostatní, byla dlouhá, rudá a ...
"Ne."vydechla jsem když jsem si uvědomilo, co je to za jizvu.
...konec byl zahnutý doprava. Jizva Smrti.


Bylo to něco čeho jsme se všichni Uvnitř obávali. Znamenalo to, že vás dozorci brzy pošlou do továren. Ano, sice jsme nevěděli co se tam vyrábí, ale jizva Smrti se nejmenovala jizva Smrti jenom tak pro zábavu. V továrnách bylo něco hrozného, něco co si vyžadovalo smrt nás tady Uvnitř.
"Jo,"vydechl Cory a zavřel oči. "Jsem Označený. Zítra mě odvedou do továren."
Natáhl jsem jednu ruku a sevřela tu Coryho způsobem, který jsme vymysleli a požívali jenom my dva. Cory a Thea, nerozlučná dvojka. Až do zítřka.
Pohledem jsem zabloudila k vysokému ostnatému plotu dvacet metrů od nás. "Víš, že bysme mohli utéct, že jo?"
Cory smutně zavrtěl hlavou. "Sjíždí se čím dál tím víc dozorců. Ten útěk Finna a Dany rozdmýchal zlou krev."
Najednou mi pevně sevřel ruku a přitáhl si mě tak blízko, že se mě skoro dotýkal nosem. "Nesmíš nic zkoušet, jasné, Theo? Nesmíš!"
"Cory!"pokusila jsem se odtáhnout, ale on mě stiskl ještě pevněji. "Mám hrozný strach, Theo. Hrozný. Ani nevíš jaký jsem měl strach když mi Bello vyřezával tu jizvu. Úplně to přehlušilo tu bolest, dokonce i když mi do té rány sypal sůl. A teď je akorát větší. Ale byl by ještě větší kdybych... kdybych..." odmlčel se a pak mě pustil. "Prostě to musíš, musíš to pochopit."
Mlčky jsem přikývla a opřela se bradou o kolena. "Pak bys asi ty měl skusit pochopit mě, Cory."
Zvedla jsem se a zamířila k pochmurné budově, která vlastně byla mým domovem. Všimla jsem si, že za mnou Cory mlčky a překvapeně zírá. Ještě nikdy jsem od něj v polední pauze neodešla. Aťsi! Nemůžu ho nechat jen tak odejít do továren. Nemůžu. Je to můj jediný kamarád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama